Domácí odboj na Valašsku za 2. světové války
Autor Jan Hronek je bývalý příslušník 1. Československé partyzánské brigády Jana Žižky a ve svých vzpomínkách popisuje činnost statečných lidí v týlu nepřítele v oblasti Valašska.
Na 100 stranách naleznete popis bojové činnosti v týlu nepřítele, jednotlivé akce i dobové fotografie. Kniha je skvělým doplněním informací o domácím odboji za 2. světové války na území naší republiky.
Jan Hronek si dal za úkol odstranit nepravdy, různé mýty či pomluvy a říci pravdu i kdyby byla nepříjemná. Dívejme se tady na popisovaná fakta či události jako na vzpomínky účastníka a pamětníka v rozsahu jeho válečného působení – partyzánské spojky.
Počet stran: 88
Jan M. Hronek
Jan Maria Hronek se narodil 7. června 1931 v Uherském Hradišti do učitelské rodiny Emilie, rozené Švehlové, a Jana Hronkových. Rodina se přestěhovala do Valašské Polanky, kde malý Jan navštěvoval Sokol a rodiče jej vedli k vlastenectví a blízkému vztahu k přírodě.
Po německé okupaci se rodiče Hronkovi zapojili do domácího odboje – ve spolupráci s tamními četníky a starostou Josefem Sousedíkem se podíleli se na převádění lidí na Slovensko, odkud pak pokračovali dále do exilu. Když pak na podzim 1944 přešla partyzánská skupina vedená poručíkem Jánem Ušiakem hranice ze Slovenska na Moravu, zapojili se obyvatelé Beskyd do partyzánského hnutí. Jednalo se o 1. československou partyzánskou brigádu Jana Žižky, vůbec největší partyzánskou skupinu na území Protektorátu Čechy a Morava. Jako spojka mezi partyzány a jejich spolupracovníky z Valašské Polanky – skupinou "Pro vlast" – se do odboje zapojil počátkem prosince 1944 i čtrnáctiletý Jan Hronek. Cestoval tak po celém kraji, předával zprávy, a v kontaktu byl i s odbojovou sítí paraskupiny CLAY vyslané z Anglie. A zprávy nejen předával, ale také sám získával. Když totiž Hronkem navštěvované vsetínské gymnázium zabrala německá branná moc, počítal vojáky i zbraně.
Během svých nočních výprav mezi městy a dědinami nejednou riskoval zdraví i život. Podobně tak při vynášení zbraní z muničního skladu nebo při sabotážích na železnici. Na jaře 1945 se pak zapojil do přímých bojových akcí se zbraní v ruce, jako jeden z nejmladších partyzánů.
Po konci druhé světové války se rozhodl pro vojenskou kariéru v československé armádě.
U příležitosti devadesátých narozenin mu bylo loni uděleno nejvyšší vyznamenání Českého svazu bojovníků za svobodu – Řád ČSBS za dlouhodobou podporu svobody a demokracie. Zemřel 13. 2. 2022 v úctyhodných 90 letech.
Poznámka: Tuto knihu nelze považovat za historický dokument, ale pouze za subjektivní vidění domácího odboje přímým účastníkem a pamětníkem. Autor uvádí pouze fakta, kterých byl účasten, anebo které se odehrály v bezprostřední blízkosti.